Balada ze suterénu (Neckář Václav)

C Am7/9 1. Před dlouhou řádkou let, nad vchodem nápis Svět, C G tiše potýkal se s temnotou. Dmi Bar Přítmí diskrétní, lokál v kterém zní, Dmi G C šlágr, s nevýslovnou tesknotou. A vrchní korektní představil dámy koketní, pro ty, co trpí samotou. A dámy nabídly, své city s líčidly a stejná slova: „ s tou, či s tou ?“ G F C R: Jen pojď dál, jen schodů pár, G F C jen pojď dál, svět není stár, C F C G jen pojď dál, ten suterén zná tvůj sen. 2. Potom byl zde malý bar, ve kterém jazz band hrál a myšlenky tu houstly jako dým. Avantgardní básníci, sepsali zvláštní petici písmem neviditelným. A když pak válkou šílel svět, tak byl tu lazaret a dívky s něhou nevšední. Brali osud do dlaní, andělé z ulic seslaní slyšeli z dálky stále znít : R: Jen pojď dál zná tvůj sen. 3. Dlouhou řádku let byl starý dobrý svět jen skladištěm věcí bezcenných. Jen tma a čas a prach překročili jeho práh, až dnes tu opět zazněl smích. Před vchodem lidí zhluk, uvnitř narváno a hluk teď právě diskotéka začíná. Každý tančí do sebe a zvedá ruce do nebe, tak kdo jsi ještě dnes vzpomíná ? R: Jen pojď dál tvůj sen.