Červená čepice (Neckář Václav)

Potkal jsem na rohu šedivý ulice blankytnou oblohu v krajině skořice. Co popsat nemohu, to byla čepice, červená jak vlčí mák. Střílel jsem na slony, na bílou opici, na růže, na pany, na turka v krabici, pak jsem chtěl tři rány na její čepici mít. Řekla mi, nelžete, zkuste to na špičku a jestli nechcete, já to mám v malíčku, zítra si můžete lekci při měsíčku vzít. Těšínská jablíčka bývají kyselá, červená čepice pojednou zmizela. Kde byla z večera střelnice veselá, zůstal jsem docela sám. Střílel jsem na slony... Řekla mi, nelžete... Svět jsem už prochodil, města a vesnice, nikde však nebyla ta pravá čepice. Červených byly snad stovky a tisíce, nikde ta, kterou mám rád. Nestřílím na slony, na bílou opici, na růže, na pany, na turka v krabici, chtěl bych jen tři rány na její čepici mít. Vždyť řekla: nelžete, zkuste to na špičku, a jestli nechcete, já to mám v malíčku, zítra si můžete lekci při měsíčku vzít.