Evelýna (Neckář Václav)

Evelýna, Evelýna, před ní svit hvězd pohasíná, Evelýna, Evelýna, bere svůj žár slunci z klína. Evelýna, Evelýna, kdo jí zná, ten neusíná. Evelýna, Evelýna, odmítá i manekýna. Slova jsou jen stín, roztajou jak cín. Zrána, Evelýna, Evelýa. Evelýna, Evelýna, v očích má dvě číše vína, Evelýna, Evelýna, oživlý sen harlekýna. Slova jsou jen stín... Evelýna, Evelýna, její smích je gilotína. Evelýna, Evelýna, s úsměvem mou lásku stíná.