Hřích (Neckář Václav)

V pohledu hřích a ústa neviná stud ve tvářích a přece začíná. Pokojem zní jen hudba tlumená, a ona podléhá ztracená. Zastřený vzdech a ústa hladová v těch čtyřech zdech se něco pochová, co doznívá s tou písní tlumenou, o-ho-hou, vždyť skály nevrací dětství ozvěnou. Jak džús na rtech nesmélých, prvně sama okouší lásku dospělých. V pohledu hřích a ústa spálená. Znala to z knih a teď se červená. Rozechvělá z těch plachých dotyků, u-u-ú, pod víčky ukrývá perly ze vzlyků. Rozechvělá z těch plachých dotyků, u-u-ú, pod víčky ukrývá perly ze vzlyků. ukrývá perly ze vzlyků, ukrývá perly ze vzlyků...