Klaun a tanečnice (Neckář Václav)

Odhrň závěs v šapitó Dávno setmělém v pozdních soumracích Spatříš klauna v přepestrém Fráčku zvetšelém, v botách plátěných Něhu lásky v tváři má V očích víru dítěte, jak se sklání blíž K tanečnici průsvitné Jak ji křehkou objímá v tichu vířícím Čím jsem já, teď ptá se jí Že tě dojímá moje bláznovství Čím jsem já, sám bezradný Že mi stále otvíráš tvoje království Galaxie Pouhý zlomek světa a galaxií Pluje mořem času, jež nepomíjí Staletí Malým bodem zdá se, jen částečkou skal Nicotnou a lehkou, ach, kdo by ji znal Ah, ah, ah Stoupající vesmírnou dráhou K zářivému osamění Stoupající vesmírnou dráhou K zářivému osamění K erupcím a tání hvězd v mlhovinách K supernovám příštím se prolíná dál Ah, ah, ah Před osmihranem bytí pak zůstane stát V němém užasnutí se promění v prach Kosmický Padající vesmírnou dráhou K zářivému osamění Padající vesmírnou dráhou K zářivému osamění Zaslíbení Tanečnice s klaunem, dva důvěřiví Na život a na smrt dva zaslíbení V šapitó Oba vnitřním světlem připoutaní Za šapitó vyjdou vstříc pokolením Budoucím