Píseň pro jockeye (Neckář Václav)

Kdo s myšlenkou loudavou se toulá po závodní dráze Bude smeten první smečí času I když se mu zdálo, že je absolutním vládcem chvil Oč moudřejší je kůň z Chuchle, který nikdy nebyl v Praze A nikdy se nepás na Parnasu Páč je mu jedno, v které stáji právě zakotvil Znám koně efemérní, co jednou byli první v cíli Aby však ušli koňskému rasu Který na jejich dostih poslední nůž si nabrousil Ze strachu dali se zapřáhnout do pohřební káry Svou hřebčí hrdost poslali k ďasu A políbili chomout, co jim život zachránil Jsem jockey, nikoli však discjockey Abych si pouštěl vlastní desky Nečekám na O.K. Na momentální třesky, plesky Nevěřím v náhodné „černé koně” koniuktury doby Píseň je mojí profesí a neznám jiné hobby Než trysk a cval těch hrdých bytostí Žijící život v opojení rychlostí Navzdory těm, co vlastním monologem zhluchli Mí hřebci ztepilí Tiše si běží svůj dostih v Chuchli Pro radost z vlastního žití V extázi svobody krevního vlnobití