Sbohem smutku (Neckář Václav)

Protože všechno z velké výšky splývá, je na tom bezpochyby krásně pták. Na tvářích slzy nevidí, nikdo ho smíchem nešidí, nečeká pranic od lidí a zpívá, zpívá. Tajně si na zahradě létat zkouším, zatím jsem zvládnul jenom volný pád. Přeletět smutek můj se vůbec nepokouším, ač chtěl bych sbohem smutku z výšky dát a rád. Rec.: Každej to zkouší, každej chce utéct z toho, co ho vobklopuje někam, někam vysoko. Vysoko, aby se na ty druhý mohl dívat z vejšky. Já to taky zkouším abych se nevodlišoval. Zkouším to, i když, i když mi to moc nejde, i když si myslím, že je to zbytečný, přesto... Tajně si na zahradě... Přeletět smutek můj...