Soud (Neckář Václav)

Soud, soud, soud svět mými ústy svolává, rád ponesu kříž, kříž, ten kříž zem štědře dětem rozdává s kolébkou. Přede mnou zvěstovalo lásku a ráj pro lidi tisíc proroků, však rozplynul se sen, zbyl dým a moře rudých potoků. Znát, znát, znát lék na tuhle dobu bolavou, naučit se žít, žít, jen žít a neusínat s obavou tíživou. Já kašlu na slíbenou spásu a ráj andělů s mečem ohnivým, tak poraďte mi prosím, jak žít s člověčím srdcem poctivým. Proč ve mně tluče, proč tluče, snad už se blíží soud, soud, soud těch, co se teprv narodí, chtěl bych při tom být, žít, jen žít až proroctví se zahodí s úlevou. Protože zvěstovalo lásku a ráj pro lidi tisíc, tisíc, tisíc proroků, však rozplynul se sen, zbyl dým a moře rudých potoků. Já kašlu na slíbenou spásu a ráj... Znát lék, lék, lék na tuhle dobu bolavou, naučit se žít, žít, jen žít a neusínat s obavou, naučit se žít, žít, žít a neusínat s obavou, naučit se žít.