Tak co dál? (Neckář Václav)

V ošumělém sáčku Drobí housku ptáčkům Nízko kloní hlavu V písku hledá slávu Zašlých let Oči ze vzpomínek V prstech času mlýnek Chodí všemi parky Vděčný za oharky cigaret Najednou mu spousta čase zbývá Kolikrát si to tak v duchu přál Bez lásky čas ale neubývá Život běží jaksi opodál Včera jako zítra Stejně prázdná jitra Stejné slunce září Čím jsi vinno stáří Prokleté Děláš z nás jen smetí Kmety z malých dětí Jak nicotné tečky Vklouznou do tvé léčky V síti dní Není cesty zpátky Člověk splácí splátky Stářím hnědé fotky Velké maringotky On je v ní Kráčí jen co noha nohu míjí Nechvátá, vždyť nemá ani kam Přesto ani den čas nepromíjí Vteřina je víc než drahokam Dlaní hladí stěnu Měl děti a ženu V myšlenkách je hýčká Pod našedlá víčka Ukryl je Syn si staví vilu Co mu vrátí sílu Kterou míval kdysi Pak by vzpomněli si Že je sám Jen bez vkladní knížky S osmi svými křížky Snídá někde v bistru Z pláten starých mistrů tu tvář znám Kdo ho odsoudil žít sám své stáří Proč mu ruku nikdo nepodal Čte jen strach všem kolemjdoucím z tváří Nezestárnout, co bych za to dal Nyní žijem snadno Pak klesneme na dno Až do zapomění Kdo na tom co změní Kdo nás znal Někdo sbírá známky Ten zná staré zámky Někdo čte řeč Mayů Ten zná flóru hájů Pravěkých Někdo sbírá dýmky Jiný zlaté prýmky Snob ve jménu ctnosti Do starožitnosti Vzplál jak líh U věcí je stáří jaksi vzácné Starší obraz větší sumu stál Od každého z nás je nebojácné Kdo předmětům větší cenu dal Sedí v parku v hloučku V rukou po kloboučku Vržou svými perky Staré krásné šperky Čas tam svál Tak co dál