Vobora (Neckář Václav)

Přepadnul jsem zrána voboru se svým nožem kapesním, z kraje jsem se dostal do sporu s vrchním panem nadlesním. Že prej tím svým rycím náčiním v jehličnatým porostu, nedozírný škody učiním, což poznám až dorostu. Že prej jsem škodná, tak buď tak hodná a další sloce svojí víru dej. Pravda, měl jsem totiž v úmyslu tomu ránu do věna vrejt do kůry spoustu nesmyslů a tvý jméno zejména. Vyrovnaný řad modřínů, potok, mech a jeleni, byli svědky mýho zločinu, ať už nikdo nezmění. Že prej jsem škodná... Nadlesní strh flintu z ramene, že trest hnedka vykoná, a že srdce svý měl z kamene, za hrou spadla vopona. Voborou se nesla vozvěna, vracela se vod skály, kvůli tvýmu jménu zejména lesem rány houkaly. Že prej jsem škodná... A utíkal jsem kvapem přímo sem zničenej tím bezprávím, nadlesnímu plách jsem před nosem, přesně jak ti vyprávím. Teď tu stojím málem bez dechu konečně však z dostřelu. Tak poskytni štvanci útěchu, dopřej mu pár pocelů. Že prej jsem škodná, tak buď tak hodná a všem mým slokám svojí víru dej.