Kafe, bar a nikotin (markéta konvičková)

Já každej den z rána, slyšim se kvít. Bolavá rána je tenhle můj byt. V něm léta jsi žil, byl jsi stálej host, až jednoho rána řekl jsi: „Dost, odcházím, tak nebuď zlá". Od tý doby prokřehlá zpívám tohle svý blues Kafe, bar a nikotin, nač trápit se mám a zítra další host na dost smutnej flám. Pojď dál. Když si troufáš, tak pojď dál. Jen prázdná náruč a rozlitý víno. Trapnej šlágr´s mi hrál. Tak zase je ráno, nemám, co říct. Vymalováno, já už nemám nic. Jenom pár nových vrásek, na svý duši zas šrám. Nechej mě být, zůstal ze mě jen rám. Obraz dávno smyl můj pláč, Ty jsi rozbil vypínač, já sama bloudím teď tmou. Kafe, bar a nikotin, nač trápit se mám. A zítra další host na dost smutnej flám. Pojď dál. Když si troufáš, tak pojď dál. Jen prázdná náruč a rozlitý víno. Trapnej šlágr´s mi hrál. Povídáš: „Já musím se najít." Tomu vážně musím se smát. Odcházíš, chceš jen mosty spálit, Teď chce se mi řvát Kafe, bar a nikotin, nač trápit se mám. A zítra další host na dost smutnej flám. Pojď dál. Když si troufáš, tak pojď dál. Jen prázdná náruč a rozlitý víno. Trapnej šlágr´s mi hrál. Pojď dál!