Narkomani (Smolík Jakub)

Vzpomínám na čas snů, přání, dětskejch her, vzpomínám na léta co jsou dávno, dávno pryč. Procitám z těch snů a nevím kde to jsem. Nade mnou muž v bílém se sklání, hochu, tys vyváz' životem. Byl to fór či tajné přání, a my začli fetovat. Na chvíli stal se svět nádherným jenom na chvíli, pak přišel šok. Teď rád bych dal vše co mám, a ty chvíle vymazal, však zánovní je lítost má, v partě jsem zůstal sám. Teď zpomínám na čas snů, přání, dětskejch her, procitnout, musím procitnout, rychle procitnout, nechci to vzdát, chci žít.