Andromeda z mlhovin (Žalman)

Je prázdná noc je prázdná síň, sobě zpívám čím dál míň, pak se zjeví Andromeda. Z vykřičených mlhovin, tajů jar a pozdních zim, na stůl dávnej z hlíny džbán, štávu z révy do něj dám. Z velké dálky Andromeda, milion světelných let, miluje náš starý svět. Rád se moci v noci vzdám, hříchy léta neřeším, létám s tělem ke hvězdám, nespím, nesním, neslyším. Říkám s díky, dám co mám, stáčím oči k záclonám, když se zjeví Andromeda, z vykřičených mlhovin, jsem tajnosnubný její syn. Rád se moci v noci vzdám, hříchy léta neřeším, létám s tělem ke hvězdám, nespím, nesním, neslyším. Říkám s díky, dám co mám, stáčím oči k záclonám, když se zjeví Andromeda, z vykříčených mlhovin, jsem tajnosnubný její syn.