Sláva, je bál (Zagorová Hana)

Život můj milý trvá jen chvíli jak tanec, spíš kvapík se hrál. Nebeská mana i do pekel brána nahoru, dolů a dál. Život můj milý je největší z bálů, tak tanči dokud pozvánku máš. Aorty šílí, nešetři síly, ať sólo nezmeškáš. Pro velký úspěch si přídavek chystáš, když potleskem burácí sál, poslední úklona, výměna místa a konec, ani minuta dál. Výčep jak výčep, týž jídelní lístek, jen místo je jiné tu tam. Za městem město a zaplatíš přesto, ať jíš či nejíš sám. Sláva, je bál, toč se živote jak káča v sále. Sláva, je bál, než se rozezní zvon v katedrále. Kapelo hraj, ještě tančí a hoří nám tváře, den střídá den, láska lásku a rok z kalendáře. Život můj milý je k pláči i k smíchu, největší láska, co znáš. Na jednom stole kus pravdy, kus hříchu, světlonoš, mudrc i lhář. Kde se vzal, tu se vzal stín nebo průvan, vypne nám proud vprostřed dne, tancuj, když žiješ a nečekej u bran pořadí bezplatné. Sláva, je bál, toč se živote jak káča v sále. Sláva, je bál, než se rozezní zvon v katedrále. Kapelo hraj, ještě tančí a hoří nám tváře, den střídá den, láska lásku a rok z kalendáře. Sláva, je bál, toč se živote jak káča v sále. Sláva, je bál, než se rozezní zvon v katedrále. Kapelo hraj, ještě tančí a hoří nám tváře…