Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Můj cíl (Xindl X)

Ráno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem Co má stejnej osud se svým podpisovým vzorem Jsem uznávanej, jen když jsem stejnej jako vždycky Není čas a místo na ňáký úpravy kosmetický Jsem, co jsem, protože si myslím, že to jsem Taženej vlastním patosem, svým egem unesen Nemožnost evoluce svázala mi ruce A podvázala chámovody Hody, hody, hraju pořád stejný doprovody I když k jinejm písním Kdo to moji duši tísní? Jsem to já, svázanej vlastníma pravidlama Jsem státní fond na podporu zachování sebe sama Palzím se k zítřku po kolejích svýho včerejšího dne Jak to se mnou jenom dopadne Chci bejt tak moc sám sebou, až nejsem vůbec nikým Jenom jménem, na který radši zapomenem R: Abych zůstal nej Zůstávám furt stejnej A musím hrát Že jsem rád Kým jsem byl To je můj cíl Ráno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem Co si prolez až do krku svým řitním otvorem Jsem středem svýho vesmíru a odpočívám v míru Když ze svý esence pletu si pohřební věnce Jsem svojí determinantou, svým obzorem Vklíněnou do forem mejch pochybnejch a pokřivenejch norem Jsem svůj homo faber Řikám si: "No tak, Ondro, zaber!" Kliknu na ikonu na netu, najdu si planetu Až svou samotu neunesu, na ní se přenesu Založím zcela novou kolonii Ondřejů Ládků A naprogramuju jim život, co se vejde na pár řádků Bez možnosti něco měnit, jen na sebe se cenit, do zrcadla se křenit Odraz se směje odrazu odraženýmu od odrazu Nálada je na bodě mrazu R: Abych zůstal nej... Tak vezmi mý touhy a upleť z nich bič I když zapráskáš, bude to pryč Když ideály se pálí necítím ten dým Co stoupá z hranice od svědomím mým Ruku mi dej, já vezmu si prst Stačí mi málo, jen malej kus Nač bych měl růst, když mi půst zaručí Že jsem intenzivně populární, prostě In Jsem v prdeli, založenej do análu Nejsem nic jinýho než návod ke čtení manuálu Výsledek genetický desinformace Vzniklej stálým působením adorace vlastní práce Jenže v tomhle světě samjch Ondřejů Si ruce těžko ohřeju, těžko pookřeju Vnitřní samota si mě na prst namotá Ráno se budím s otázkou? "Kam jsem to dotáh?"