Špatný místo pro přistání (Taxmeni)

Když vám střepiny šrapnelů a nebo jedovatá kulka z Messerschmidta porouchají fazónu vašeho Wellingtona není jednoduchý dostat se zpátky na základnu. A když se nějaká ta svištící poběhlice rozhodne koketovat s vašim motorem pak musíte rychle dolů na přistání pokud vás knipl ještě vůbec poslouchá. A takhle nějak začal můj příběh. Jako kluk jsem žádnou melu Nevynechal v ruce prak Válčili jsme u tunelu Stříleli na každej vlak Teď místo praku za svítání Míří na mě chladnej kvér Špatný místo pro přistání Vybral si náš bombardér Frickové nás dostali hned po nouzovém přistání. Ze zajateckýho tábora pro spojenecký vojáky se neutíká lehce. A tak se zrodil plán "Velkého útěku". Podkopat se tunelem přes sto metrů dlouhým. Čekali nás měsíce dřiny, napětí i strachu ve vlhký štole. I ta hlaveň, co teď na mě míří, mi připomíná ten chladnej tunel. Ten ale ke svobodě nevede. Z tunelu tý černý hlavně Nevyletí žádnej vlak Ale kulka rovnou na mě Jako malej černej pták Černá hlaveň a hned za ní Mundůr černej jako tér Špatný místo pro přistání Vybral si náš bombardér Konečně ve dvojicích - Angličan s Australanem Francouz s Polákem já s Tomem z Texasu celkem osmdesát mužů - jsme za plotem. Rychlej úprk mezi stromy podbarvuje štěkot psů a ječení sirén. Síly však rychle docházejí a tak jen tři z nás se Frickům nepodařilo chytit. Já mezi nima nebyl. Ráno za úsvitu nás spoutaný postavili ke zdi. Říkali mi všichni Arnie I když vědí že jsem Čech Chci se modlit je to marný Z kvéru bílej plamen šleh Tělo mý se k zemi sklání Tenhle duel nebyl fér Špatný místo pro přistání Vybral si náš bombardér A tady končí příběh Arnošta Valenty příslušníka naší zahraniční armády ve Velké Británii radiotelegrafisty 311. bombardovací perutě. Je 24. březen 1944. Právě svítá.