Ve jménu Panny Marie Svatohostýnské (Taxmeni)

Pět set padesát letců ve službách RAF, Se nikdy z války nevrátilo domů. Pod britským praporem se vzbudil český lev, Z oblaků zněl hlas nedělních zvonů. Střemhlav jsem padal dolů a čas šel pozpátku, Když zázrak přišel na poslední chvíli. Kdo vedl stroj a nechal přežít posádku? Kdo bděl když hřmělo a dál nezbyly síly. Panna Maria Hostýnská, ukrytá v medailónku. Když obrátím svou mysl k ní, tak slyším cinkot zvonků. Jen víra duši obrátí, snad jediné co zbývá? Když za mořem se budí den, o domově se zpívá. Čas šel jako stádo koní, dnes jenom vzpomínám, A věřím, že mě ochránila víra. Spitfire se chvěl, já zůstal zcela sám, Divný tlak mě dodnes u srdce svírá. Pět set padesát letců už stoupá na Hostýn, A zdá se, že mi shůry přejí štěstí, Jsem s vámi kamarádi a vy se mnou, to já vím! Jenom tak další den se vzbudím bez bolestí.