Chtěl bych se toulat (Znouzectnost)

Chtěl bych se toulat s Francois Villonem Pařížskou nocí patnáctého století a v malé taverně, co je kousek za rohem poslouchat jeho básně, co jak vítr se rozletí rozletí ... My nemáme nic co by nám kdo záviděl jen hluboký kapsy který vítr proletěl A není to pravda, že nepřijdem do nebe kdo nám tohle říká - měl by začít u sebe ha ha ha Od krásné šenkýřky vzít na dluh džbán vína však najde se patron nás pařížských dětí když nedá nám tahle - dá nám nějaká jiná a potom náš průvod do noci se rozletí rozletí ... S žáky darebáky vyrazíme do ulic na obloze měsíc za okny světla voskovic za dveřmi pánů konšelů zazvoníme na zvonec než z postele vylezou - kde nám bude konec ha ha ha Pak s holkama z ulice budem jenom tancovat za poslední groše ať nám muzikanti hrají a z městský šibenice, kde možná budem jednou spát uříznem si provaz, co prý nosí štěstí štěstí ... Vyděsíme měšťáky obejdeme biřice rozesmějem žebráky a pancharty z ulice zesměšníme preláty a zmlátíme lichváře a pak lidský hlouposti vysmějem se do tváře ha ha ha ha