Černá růže (Argema)

Já sáhnul až na dno už tyhle stoly znám a za každou chvilku zapomnění všechno co mi zbylo dám. Proto saju a tančím noční bary zavírám, že mi vlastně vůbec nechybíš sám sobě nalhávám. pyšný a chladný možná byl jsem jako stín jako černá růže v trní na tom zámku ospalým. v té košile jsi spávala to je tím posledním co po tobě tu zbylo co voní tělem tvým Žár cítíš černá růže uvadá na prah pýcha v rukou hoří mezi prsty propadá sám bloudíš nocí slzy ukrýváš pro košilky s její vůni hlavu k spánu ukládal. Viděl jsem světlo na konci tunelu, já cítil teplo po letech mrazů. Snad byl to sen, jak byla v noci tma, do tvých ruk bez lásky, kruté být probuzen. jsem jaký jsem a často ještě horší tam kde končí den můj život začíná bláznivé hry a dívky stále krásné jsem jaký jsem mě nikdo nezmění když měsíc večer slunce střídá vycházím ven s kytarou hraju sám a přitom zpívám snad pro dívku neznámou potkal jsem už hodně dívek, žádnou na srdci nenosím ne ještě ne jak je změnit zatoužím zatoužím jsem jaký jsem a často ještě horší tam kde končí den můj život začíná bláznivé hry a dívky stále krásně jsem jaký jsem mě nikdo nezmění.