Blues (Blueshell)

Nos dýchá a oči hledí, hovoří ústa však v hloubce prázdnota sedí temná a hustá v mé knížce poslední stránky jsou nedopsány na prázdné dopisní schránky čas bije hrany to umírá láska... Bez barev chutě a vůně minuty tečou mé malé růžové slůně kam tě to vlečou to staré houpací křeslo je elektrické a vidět jak jsi tam kleslo to není lidské vždyť umírá láska... Můj svět je navždy rozbit, nemám už přání nač říkat zbytečné prosby, nač vyčítání už skončil můj život vlídný a smrt je vleklá jsou tomu právě tři týdny co jsi mi řekla že umírá láska...