Dvě plus jeden (Mládek Ivan)

Ony: Pokud v sobě máte aspoň trochu něhy, tak potom jistě víte, kde jsou lásky břehy. Že srdce k téhle touze patří pouze dvě, i když je věcí stylu kdy kdo miluje. On: Já s trýzní zoufalou, jsem napsal troufalou... Ony: Tak jen dále! On: Tož báseň napsal jsem... Ony: A co? On: ...snad příliš důvěrnou... Ony: Dál! On: ...o vás dvou. Ony: Tak vidíte, co natropí ten básník-amatér, než jednou pochopí, co je a není fér. Je zkrátka rozhodnutý urvat každý květ, takže nás přímo nutí zaslat báseň zpět. On: Já přímo ze dvou stran jsem láskou rozerván, Všichni: zmírám vášní. A tajně tiším vzlyk, svých citů nejsem pán. Ony: Je to zvláštní... Jak snadno srdce básníků se ve dví rozdělí, má jedno rande v pátek druhé v pondělí. Rozdává slůvka pestrá, múzy prohání a přitom pošle sestrám stejné vyznání. Ony: V pátek je svátek... Mezihra On: Vždyť cítím čistý cit, tak nevím, proč jsem bit Ony: Jak to zvládnem... On: Já chtěl bych si vás vzít, jednu dřív a druhou pak... Ony: Óóóó... On: Jenom klid! Ony: Jak snadno všechno vyřeší ten švarný pohleda, jak motýl dívky těším tím, že přelétá. Má ve svém kalendáři lásku na dvakrát, jedna z nás dobře vaří, druhá umí prát. On: Já věrný přítel žen, jsem krutě uražen. Ony: Věrný přítel... On: A v citech zasažen už básnit odmítám. Ony: Zmlkly múzy... Ony: A tím končí příběh, který stal se možná nám, či mnohým kamarádkám, nebo sestřičkám. Když někdy utvoříte dívčí dvojici, nevěřte na dvě lásky s jednou kyticí.