Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Samomluva (Žamboši)

Ne nevzlykej, že ti před očima zemřel ráj Ta planeta kdysi modrá dnes už šedá dohrála Tvá člověčí pýcha, lidská hrdost, jakoby roztála Teď brečíš tu jako malej A slepá kolej Je proti tobě knihou bez konce A jen rozjímáš, nad svou divnou náturou Tak vykřičels všechnu svou zlobu A rozdal jsi pár krutých ran A bolest tvých rozbitých kloubů Vždyť ruce máš krvavý Vražedná krutost ti na hranu zvoní a děsí Takže k čemu je lítost, copak splněná přání netěší Tak poslední živý strom konečně umírá A to, co teče v řekách je celá jedů plejáda A všem dětem odedneška přírodopis odpadá A ty brečíš tu jako malej A slepá kolej Je proti tobě knihou bez konce Jen hlavou kroutíš, nad svou lidskou náturou Tak jsi to chtěl jen se přiznej Sám sobě nemusíš lhát A té zbytečné snahy už nechej Stejně tě nikdo neslyší