Poslední kabriolet (Máci)

Capo V. (od F) C G7 1. Polykám nasucho a zahřívá mě dech, Dmi G7 říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech," C G7 vždyť zase nepřijde a budu si plést Dmi G7 rafičky hodinek a ulice měst, C D nikdy nic neřekne a nechce si číst, Dmi G když poštou posílám jí za listem list, C a kdyby viděla, tak bude se smát, G Dmi G7 jak růže kradený strkám za kabát. C Ami F G7 R: Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let, C Ami F G7 jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta, C Ami F G7 poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don" Dmi G7 C a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou. 2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, z jakýchže dálek lze mít někoho rád, někdo by plakal, jiný do něma pil, někomu v počítači náhodou zbyl, možná nás dělí jen pár směšných pater a je to něco jako pravidla her, vždyť každá víra staví do prázdna most, a spadlých mostů - těch už bylo dost. R: