Stínohra (Duo Paňákos)

1. A C Zapálíš svíci a čekáš co bude dál A C najednou cítím se, cítím se jako král. G C Jsem jako Artuš tvůj, ty jako Guinevra A G na zdi se začala má malá stínohra. Emi R: Je to hra stínů Ami šedý xerox života C obraz mých činů G co na zdi se mihotá. Emi Malá hra stínů Ami siluety našich těl C žiju i hynu G Emi za to že vždy jsem tě chtěl. 2. Tvůj stín si odhrnul své vlasy od čela a mému ruka se maličko zachvěla hledíme na sebe, hledíme na stíny plujeme pospolu jako dva lekníny. Lekníny plující pospolu navzájem vlaštovky letící vysoko nad krajem vysoko v oblacích kde slunce spaluje jako když jeden stín ten druhý miluje. R. Tvůj stín teď upíjí ze sklínky portského v očích máš víření potoku horského bytřiny která se odvíjí úžinou bez tebe bylo mé srdce pustinou. Až svíce dohoří tak v oné minutě seberu odvahu za ruce chytnu tě. Až skončí stínoha budu rád že tu je Amor co šípem se do srdcí trefuje.