Jak si pro mě přišla smrt (Záviš)

Emi D C H Emi Ležel jsem na posteli venku padal sníh, C G C H já zrovna rozjímal o věcech intimních, C G C H dal jsem si v rozechvění z flašky piva hlt, Emi D C H Emi když do kvartýru pro mě přišla kmotra smrt. V obvyklém podobenství kostry člověčí, na dveře zaťukala v komoře zvenčí, potvora přihřbená s kosou v pařátách, pozvolna překročila mého hnízda práh. Slušně se představila, jsem smrt obecná, tisíce nebožtíků důvěrně mě zná. Řekla, nuže nachystej se hochu už je čas a po mých zádech na to lehce přejel mráz. Jen tolik nespěchejte milá kmotřičko, támhle se posaďte, sečkejte maličko, musím se na tu cestu řádně připravit, něco piv z basy vypít, dýmku zapálit. Doufám, že pohoštění malé příjmete a trochu chmelovinky neodmítnete. Nechtěla zprvu, já však nedal pokoje, až do lébky jí tekly chladné Prazdroje. Po třetím pivu začla kmotra vyprávět, jak s kosou po zemi se vláči stovky let. Plzeňský rozvázalo smrti čelisti a o zahrobí vykládala mi zvěsti. Nemusím prý se téhle cesty vůbec bát, říkala zubatá a že mohu být jen rád. V záhrobí totiž vládne pouze klid a mír, povídá budeš se mít lépe nežs tu žil. Nejsou tam žádný schůze, na kterejch jen spíš, z ničeho platit daně nikdy nemusíš. Lumpy a práskače tam nikdy nespatříš, rukám klid dopřeješ, však hochu uvidíš. I když má každý člověk ze mne pouze strach, jsem vlastně svoboda a vůbec už ne vrah. Dost ale řečí, co bych se chlubila, od pěny lebku mám však nejsem opilá. A tak jsme vyšli kmotra zubatá a já na dlouhou cestu, která návratu nemá. Jenom se nebojte i pro vás příjde si, i vám se lide milí blýska na časy.