Když prší (Záviš)

Když prší a slunko schovaný je za tvými rameny to slunko schovaný i je za tvými vlasy a možná i za támhletěmi kameny. Když prší, rozpuštěné sklo se snáší z tmavý oblohy a revmatikům loupe v kostech nebo v kříži a všichni vypadají jako mátohy. Co naprší tobě Tomáši co naprší tobě Jane a copak tobě milý Jonáši štěstí dosud nepoznané. Když prší, na tom není snad nic tak divného přece, je to jen kousek deštníkové přítomnosti a dva lidé zachumlaní v chatě v dece. Když prší, staví si u cesty kluci z hlíny hráze alespoň já jsem to tak kdysi dávno dělal, teď už poslouchám jen slaboduché fráze. Co naprší lásce pod mostem, co naprší lůze v trávě a copak pětce odečtené z ten (?) to bych teď rád věděl právě. Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně závodní a nadáváš na připálený rizoto dokud je ještě čas tak rychle vysedni. Když prší, podobáš se prasklé struně na mé kytaře a já pořád nemám strunu sílu vyměnit podobáš se i mrtvé písni faráře. Co naprší nám dvěma jedenkrát, copak naprší nám na plášť, jednomu nic druhýmu akorát každýmu však určitě zvlášť, určitě zvlášť.