Sebevražda (Záviš)

Jede paní vlakem s jedním starým pakem Naznačil jí pako že by mrdal jako Než se s ní však spojil vláček vykolejil Na kolejích leží žena čaká až pojede vlak omrzel ji život nudný černý jak napitý mrak Vlak už ale žádný nejel musí počkat do rána proklestit se nocí tmavou a to bude nirvána Hučela sova znova a znova znova a znova hučela sova Hučela sova znova a znova znova a znova hučela sova Podřežu si tedy žíly na co čekat do rána řekne si hrdinka naše sebevraždou zabrána to však trvalo by dlouho zavrhuje myšlenku a jak si hlavu láme dostane chuť na sklanku Hučela sova znova a znova znova a znova hučela sova Hučela sova znova a znova znova a znova hučela sova Špatný není ani provaz nebo spolehlivý jed přemýšlí a špekuluje to je člověk mrtvý hned Chuť na sklenku je však mocná sebevraždu vytěsní Ožere se jako pytel máme-li býti přesní Hučela sova znova a znova znova a znova hučela sova Hučela sova znova a znova znova a znova hučela sova