Metud (Nohavica Jaromír)

1. Metud byl v naší vsi obecní listonoš, za první světové války dobýval Caricyn, C Ami vousy měl delší než samotný Krakonoš, G D vlály mu ve větru, když kráčel vesnicí. 2. My kluci zírali, byl jako apoštol, střelný prach, kanóny a vůně machorky, když roznes dopisy, sedl si před poštou, a pak vyprávěl válečné historky. G R: Slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude, C Ami D jak my jsme věřili že slávy dobudem, Metude, Metude, Metude, tys věděl co bylo, tys věděl co bude. 3. Bylo to úžasné, jak hlavy padaly, bodáky leskly se v záblescích výbuchů, bílí a rudí se před námi míhali, přímo jsme cítili pach krve ve vzduchu. 4. Bylo to úžasné, co vše je před námi, silnější vyhrává a slabší v koutě brečí, u vrat do stodoly já jsem byl ataman, a Jura s Matějem stodolu brali ztečí. R: 5. Metud byl pro nás kluky největší hrdina a my jsme toužili řvát hurá se zbraní a on jen usmál se, ruce dal do klína a smutně díval se přes náves do strání. 6. Drobátko kulhal, když mraky se sbíhaly, a my jsme věděli, že ruská střepina, a tak jsme potajmu taky tak kulhali, a kleli ostošest jak Metud hrdina. R: 7. Život šel pomalu, pomalu ale šel, a pak se rozneslo, že lidi viděli jak šedý náklaďák někam ho odvážel a černí havrani na střechách seděli. 8. Pak nový listonoš celé dny hořce pil a válka smíchala osudy s osudem, zahynul Matěj i Jura, jen já jsem zbyl, slyšíš mě smutný můj pošťáku Metude? R: