Blaničtí (Landa Daniel)

Ami Řekni, kde tak dlouho jsou? Pane, kdy už vyjedou? Otče, proč tak dlouho spí jezdci blaničtí? Matko, popros už je čas už se jede nadoraz. Prosím bože o zázrak, než nám fakt ujede vlak. Není lid a není král, jenž by zemi zachoval. A tak Čechy v sekáči, zkoupí boháči. Ami V čem tkví peklo Dmi v čem tkví ráj? Ami Kde je náš posvátný háj? Mocně zpívá Vyšehrad, píseň, kterou bys měl znát. Kéž má sílu probudit, abys mohl držet štít. Ona učí milovat, přesně ta tu musí hrát. Píseň, která učí žít naučí nás nebořit. Kéž tu postavíme most. Most se jménem vzájemnost. Světec kníže chrání zemi, vlastním lidem znesvěcen. V čem tkví peklo, v čem tkví ráj? Brány se otevíraj... Ami Dmi Ami R: Res publica, věc veřejná Ami Dmi Ami Jedna milá zem, E Ami společná všem. Res publica, všem lhostejná. Tam je v pohodě házet kamenem Není vlídná lidstva tvář, sebestředný otrokář. Nehledíme na nebe, staráme se o sebe. Zubožená příroda lacino to neprodá. Pak se zase šikne Bůh, v nouzi věru věrný druh. Jak nás ještě odrbat, vymýšlí náš hodný stát. Není nutno však se bát, už nebude z čeho brát. V čem tkví peklo, v čem tkví ráj? Lidi tu zapomínaj... R: Res publica... Hádej, v který skále spí rytíři blaničtí. V který hoře lože maj a kdy oře zařechtaj. Hádej, kde se ukrývaj. Hádej, kde leží ten kraj. Kde tak dlouho můžou být, jak se dají probudit. Nemá cenu teď si lhát, necháme je pochcípat. Jo, není to růžové, neboť čeští mužové činí peklo, chtějí ráj. Blanické už nehledaj... R: Res publica... Řekni, kde tak dlouho jsou? Pane, kdy už vyjedou? Otče, proč tak dlouho spí jezdci blaničtí? Matko, popros už je čas