Okno do ulice (Bokomara)

C C/H Ami 1. Dnes večer, lásko, nejdu zrovna nikam, Fmaj7 D7 G musím si spočítat, co se nevrátí, C C/H Ami když přijdeš, nezvoň, já se nezamykám, Fmaj7 G to mají ve zvyku jenom bohatí. 2. Mně patří jedno okno do ulice, ve kterým sleduju, kam se žene svět, co vidím, schovám ve svý harmonice, jednou ti o tom snad budu vyprávět. Ami D R: O lidech ve frontě na dobrý skutky, Ami G o vlídným úsměvu, co už se nenosí, Ami D o nářku rozbitý telefonní budky, F G o smůle, co se mi lepí na šosy. R: Taky o štěstí, jak je kdo chápe, o holkách, který se moc rychle rozdaly, občas je zasvědí duše pod make-upem, jenže svět kvůli nim sotva zpomalí. 3. Tak vidíš, lásko, už mi bylo třicet, a pořád zůstávám jednou z mnoha nul, mám jen to svý okno do ulice, špehýrku na životm co mě uhranul. 4. Sám stojím ve frontě na dobrý skutky s úsměvem, který se dávno nenosí, občas dám korunu do rozbitý budky a sám se smůle svý lepím na šosy. R: Možná si po štěstí pokaždý šlapu, když spávám s holkama, co už se rozdaly, jenomže pořád mám duši bez make-upu, třeba svět kvůli mě jednou spomalí ...