Průvan (Bonsai)

1. Jsi vlna větru, co nadělá spoušť, vysuší pole a změní ho v poušť. Mazlavý písek a vetřelec prach, co ústa slepí, pak není chuť k jídlu, mě nudí jak strach. 2. To věčné, co s Tebou se už hromadí, ta hromada listí Tě nenahradí. Děravý spánek, sny okoralý a Tvoje pohledy - sprostý a bludný a dokonalý. 3. Jsem zapadlá mince až do podlaží, propast a nikdo se neodváží. Končí tu dráty, dům bez spojení, malátnost, tichý dech, východy z nouze bez opojení. 4. Korálky, pentle, co já s tím, těm kradeným chvílím už nerozumím. V koberci mám cesty vyšlapaný, Tvý možnosti scénáře jsou z knihy přání už vyškrtaný. 5. Ze střepů slunce si skládám tu tvář, chtěl si být soudce, já budu ten žhář. Kolik je v sázce tak řekni si sám, / nechávám za sebou průvan a klapky a zbořenej chrám. / 2x