Tvář (Bonsai)

1. Tvář Ti zůstává a kolébá se nad vodou, plá jak prapor ztracených iluzí, a ne náhodou spí někde v oblacích, snad se pro ně někdy probudí. 2. Smích Ti zůstává, je jak dým nad vodou, zní v podstavcích, a tak znám a ne náhodou, bílá místa ze řádků, která Tvoje slova doplní. R: V těch slovech je pták, který uletí, než mu zamávám, bude v zajetí krajů, které znám jen z vyprávění, povídá se prý, že tam nic není. 3. Mám na cestě jen kamení a věčnost ke mně pískem promlouvá, smích je tajné znamení, je vždy tam, kde mě není, stojí někde opodál, čekám, co se zítra přihodí. 4. Tvář mi zůstává, jenom mění barvu s oblohou, plá jak prapor ztracených iluzí, a ne náhodou volám do Tvých oblaků hloupá slova plná rozpaků. R: