Kouřový signály (Karabina)

Nad pasekou vyhouplo se slunce už se víčky prodírá, na řasách má kapky rosy duhově se na mě usmívá. Do mý tváře slunce praží modrá obloha se snaží dál zas mě vést dál jen vést. R: Já dokud nepoznal jsem cesty dlouhý tak žil jsem jako jiný žijou snad. A měl jsem jako každej svoje touhy až došlo mi že můj dům není hrad. Já vyletěl jak ptáci létat umí a kdo ucítil se mnou ohně dým, poznal jsem, že jen ten porozumí životním signálům kouřovým. Hradbou lesa když se prodírám a náhle mám před sebou kraj. Panenky se stáhnou jak mi náhle vstoupí světlo na okraj očí které dálku vidí očí které mají lidi dál zas jen vést dál jen vést R: Já dokud nepoznal ...