Noční blues (Martinová Věra)

NOCÍ ZNÍ BLUES, MĚSÍC HO TIŠE PÍSKÁ, NOCÍ ZNÍ SMUTNÝ BLUES, PRO TOHO, KDO JE SÁM, TESKNĚ ZNÍ, PRO TOHO KOMU SE STÝSKÁ, A NEMŮŽE SPÁT JAKO JÁ, TO DÁVNO UŽ ZNÁM. KAMARÁD MŮJ, MĚ K RÁNU ASI ZRADIL, JAK ZMIZEL, TAK S NÍM, TAK I TÓN, CO TVÁŘ MI HLADIL. JE PRYČ, CO NADĚLÁM, TOUHOU SE NENASYTÍM, VŽDYŤ MĚSÍC TEN VÍ, KDO JE SÁM, TEĎ JINDE PÍSKÁ A SPÍ. NABÍZÍM VŠECHNO ZA PÁR TÓNŮ, ŽÁDNEJ NESMÍ BÝT POSLEDNÍ, CHCI TO ZAŽÍT, MÍT Z MUZIKY ÚŽEH, TÓNY JSOU SI, BLUES MĚ SVLÍKÁ Z KŮŽE, JE JE. NOCÍ ZNÍ BLUES, CO MĚSÍC TIŠE PÍSKÁ, SMUTNÝ MOLLOVÝ BLUES, TA HUDBA JE MI BLÍZKÁ, NEZŮSTAL SÁM, KOMU SE PO NOCÍCH STÝSKÁ, A NEMŮŽE SPÁT JAKO JÁ, TO UŽ DÁVNO ZNÁM. A NEMŮŽE SPÁT JAKO JÁ, TO UŽ DÁVNO ZNÁM. TO DÁVNO ZNÁM. TO DÁVNO ZNÁM. TO DÁVNO ZNÁM.