Sochy (Mišík Vladimír)

D F#7 Hle tvůj sval jenž opil se tvou krví, Hmi Emi teď do kůže se opírá a pěknou vyvádí A D ty pak s tou kůží vy dva venkovánci G A D žebráte na něj tiše v pozadí G A D a vivat vivat křičíte při jeho pustém tanci G A D G A D Ty sochy,které na ryncích svůj kámen vyhřívají jsou těchto žertů zhola vzdáleny netečné hluché,jako pivní kádě drží svůj útvar hezky pohromadě a ohromují mne být mrtev - dobrá, ale nezadávený. Dívám se dívám říkáte mi rozkoš být jezdcem z žuly celý zavalen, ó jak se deru z toho temna ven, můj svale opilý oč náhle jsi mi bližši, protože taková a strašná nehybnost je jen důkaz opilosti vyšší.