Mluvící kůň (Folkteam)

D G F#dim Emi 1. Bylo to jednou takhle zjara, nuda si lehla do peřin A7 D Emi A D A7 a já pil asi pátej džin, přišel na kus řeči Tristan Tzara. 2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám, že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám. D Hmi G Gdim R: Řek' jsem: víte, je to těžká věc, v ničem neznám pravou míru, D Hmi G A D neznaboh, co nemá víru, pták, co nechce polstrovanou klec. R: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky, mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky D7 Gmaj7 A7 D D7 *: Jsou chvíle, kdy ticho vřeští jak telefonní centrála, Gmaj7 A7 F# hlava v ocelových kleštích praská ve švech bezmála, Hmi G A74 A7 D D7 já chtěl bych si s někým povídat třeba o tom, že kytky voní G F# Hmi Emi A nebo že už přišel listopad a jablek je míň nežli vloni. 3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe, potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe. 4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout, kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout. R: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně, já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj. *: