Příběhy (Sekvoj)

Zase zpívám příběhy všech věčnejch tuláků. Slyším jejich volání, zdravím je na dálku. Teď s Bobem se ptám povětří, kam zmizel Woody-král. A skotskej kluk mi vypráví, že válka bude dál. Čtu si nahlas příběhy těch moudrejch rebelů. Jak někdo umřel, někdo pil, byl z chudejch poměrů. O láskách, co se vracejí, co nikdy nezačnou. A o tom, kdo z nás v sobě má tu sílu zázračnou. Každej z nich je přítel můj a já mu rozumím. A stejně, jak ti tuláci, žít správně neumím. Svůj příběh, ten vám nepovím, je špína jen a strach. Snad jenom, jak mi onehdá zas jeden kámoš plách. Hledám důvod k oslavám. I já jsem rebelem. Vždyť z prachu země nad ránem svý štěstí seberem. Ať chvilku nám to vydrží, dýl než se rozední. A na šnůrku si navlíknem tu noc poslední.