Romantika (Wenki)

D F#mi Emi Když tma padá i s mlhou do kraje, D G A7 a bledý měsíc mezi stromy kouká, D F#mi Emi když poslední, mokrý sníh roztaje, D A7 D a do spacáku holka se ti souká. Když vítr v stromech kolem tiše šumí, a život se zas nějak šmodrchá, když mech i každý prudký pohyb tlumí, to v duši teplo zanechá. R: Vždyť romantika takhle nějak vypadá, a kdo jí nezná, má v srdci nějak prázdno, však, kdo to zažil, nebo ho to aspoň napadá, ten bohatství má, ač kapse sahá na dno. Když slunce pálí a vlnky vítr čeří, a vzduch se vlní, jako klubko hadí, když kluk holce snad každý slovo věří, a sprostý slovo, co někdo řek´, všem vadí. Když sedí spolu a ruka v ruce leží, a voní tráva, jak nejdražší koření, proč v neděli ten čas tak rychle běží, a vlak tu krásu v život promění. R: Vždyť romantika ................. R: Vždyť romantika .................