Scéna 11 (Mrazík)

Vypravěčka V tom samém lese, mnoho verst širokém a ještě více verst dlouhém sídlí děda Mrazík. Jeho domek je překrásný. Střecha příkrá, okna v podkroví i v přízemí umně malbami zdobená. Z dřevěného štítu i z okapu visí ledová krása, jeden rampouch vedle druhého. Děda Mrazík má mnoho práce v lese. Vydal se přikrývat stromy sněhem, aby vydržely tuhou zimu. Jen on sám a hůlka Mrazilka ví, jaká bude zima. Ď. Mrazík Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny, Zelená byla celičká od jara do zimy, zelená byla celičká od jara do zimy, Na podzim vítr zazpíval, spi jedličko jen spi Mrazík ji sněhem přikrýval, pozor jen nezmrzni, pozor jen nezmrzni ... (Ď.M. se zarazí. Pod rozložitým smrkem sedí dívka a třese se zimou.) Ď.M. Má milá (podívá se děda M. skrz větve) odkud jsi zabloudila? Nasťa Z domova. (nesměle) Ď.M. Z domova? (podiví se) Už je ti teplo, děvče? Nasťa Teplo, dědečku Mrazíčku. (přitaká, zimou se jí třásl hlas) Ď.M. Dobrá. (zabručí si pod vousy) Nasťa Opravdu teplo. Ď.M. (Mrazíkovi to nedá a obíhá veliký strom, aby viděl Nasťenku z druhé strany.) Teď už je ti teplo, děvče? Nasťa Teplo Mrazíčku, teplo dědečku. (zima ji roztřásá čím dál víc) Ď.M. Jsi hodná dívka, dávno už tě znám. (pochválí ji) Vezmi si můj kožich. Tak děvenko! (podá ji krásný sobolí kožich a teplé rukavice) Nasťa A co ty, dědečku, není ti zima? Ď.M. Mně a zima? Chachá! (zasměje se až radostí poskočí) Co je s tebou, holubičko? Nasťa Sbohem, Mrazíčku. (potichu) Ď.M. Co je s tebou, moje milá? (skloní se nad ní) Nasťa Zmrznu. (hlesne) Ď.M. Hej saně, okamžitě a střelhbitě přileťte. (mocně zakřičí) (Ozývá se dvojí koňské zařechtíní a silné zadupání. Objeví se dřevěné saně.) Ď.M. Prr, sáňky moje! (zastaví je, vezme Nasťu do náruče a opatrně ji položí do saní) Drž se a nezmrzni. (chlácholí ji) No tak, ještě si s tebou na tvé svatbě zatančím! Hyjé! Sáňky moje, hyjé! Už je ti teplo? Nasťa (se usmívá, přitaká) Ď.M. Prr, samoběžky! (u svého domečku)