Návrat (Welcome back) (Marien)

Každý tě hned poznal, a chtěl by slyšet příběh tvůj i když oči k zemi klopí a z jejich tváří slyšíš stůj. I když tě nevítají chlebem a kdosi kámen upustil jsou zvědaví co's prožil a kde jsi všude byl. Proč si vzpomínám na chvíli, kdy jsi odtud odešel. Táta oháněl se pěstí a máma v slzách, bohužel. Když se člověk zlostí dusí a žárem vzteku vyschne pláč, kdo by čekal že se vrátíš, kdo by tušil co jsi zač. R: Ouou, kdo dal tvé tváři přítmí, Ouou, kdo zkrotil píchu tvou. Řekni kam ses tolik hnal, kde hrdý hřebec ztratil cval a jestli hodláš tady zůstat a nebo půjdeš o dům dál, půjdeš o dům dál. Snad ti návrat zamkl ústa, však tvé oči nemlčí, když chce člověk zůstat němý, očím těžko poručí. Tak si pročítám tvůj příběh a nahlas tlučou hodiny, každá doba má své činy, každá má své hrdiny. R: Ouou, kdo dal tvé tváři přítmí... Někde v dálce řady křížů mořský vítr ovívá, tam kde při dunění hromů chlapec v muže dospívá, při zpěvu zbraní s duchy tančí bezkrevnou nocí až k svítání. Kam jsou lidé schopni zajít bývá trpké poznání. R: Teď už vím, kdo dal tvé tváři přítmí vím, kdo zkrotil píchu tvou, už vím kam ses tolik hnal, kde hrdý hřebec ztratil cval a možná měl bys tady zůstal ale měl bys mlčet dál měl bys mlčet dál.