Neuč slunce hřát (Vondráčková Helena)

A E A F#mi E D 1. Na co modrý nebe myslí a čeho může se jen bát, A E A F#mi E D když mu někdy dojde kyslík, zatáhne brzdu a jde spát, E D A E D jako já se teď světem toulá a často neví kudy kam, E F#mi G E došla mi slova noc je dlouhá snad ti i proto utíkám. A E F#mi D E R: Neuč slunce hřát já to balím, už víme přece, A E F#mi D E A hvězdy ty pořád nepadají, tak nech si o mě zdát, E A tak nech si o mě zdát to nejde, E A E A A E A F#mi E D nech si o mě zdát to nejde tak utíkám, tak utíkám. 2. Divoký řeky táhnou z kopců a všechny drží jeden směr, do moří ženou hejna lovcům tak už to chodí tak to ber, neříkej že se právě rouhám a o čem Bůh teď hovoří, došla mi slova noc je dlouhá a já chci zpátky do moří. R: Neuč slunce hřát já to balím... ... jééé, co nejdál. Solo Neříkej že se právě rouhám a o čem Bůh teď hovoří, došla mi slova noc je dlouhá a já chci zpátky do moří. R: Neuč slunce hřát já to balím... ... jééé, pryč utíkám.