Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Ciganské melodie (Dvořák Antonín)

1. Má píseň zas mi láskou zní, když starý den umirá, a chudý mech kdy na šat svůj si tajně perle sbíra. Má píseň v kraj tak toužně zní, když svetem noha bloudí; jen rodné pusty dálinou zpěv volně z ňader proudí. Má píseň hlučně láskou zní, když bouře běží plání; když těším se, že bídy prost dlí bratr v umírání. 2. Aj! Kterak trojhranec můj přerozkošně zvoní, jak cigána píseň, když se k smrti kloní! Když se k smrti kloní, trojhran mu vyzvání. Konec písni, tanci, lásce, bědování. Konec písni, tanci, lásce, bědování. 3. A les je tichý kolem kol, jen srdce mír ten ruší, a černý kouř, jenž spěchá v dol, mé slze v lících, mé slze suší. Však nemusí jich usušit, nechť v jiné tváře bije. Kdo v smutku může zazpívat, ten nezhynul, ten žije, ten žije! 4. Když mne stará matka zpívat, zpívat učívala, podivno, že často, často slzívala. A teď také pláčem snědé líce mučim, když vigánské děti hrát a zpívat učim! 5. Struna naladěna, hochu, toč se v kole, dnes, snad dnes převysoko, zejtra, zejtra, zejtra zase dole! Pozejtří u Nilu za posvátným stolem; struna již, struna naladěna, hochu, toč, hochu, toč se kolem! 6. Široké rukávy a široké gatě volnější cigánu nežli dolman v zlatě. Dolman a to zlato bujná prsa svírá; pod ním volná píseň násilně umírá. A kdo raduješ se, tvá kdy píseň v květě, přej si, aby zašlo zlato v celém světě! 7. Dejte klec jestřábu ze zlata ryzého; nezmění on za ni hnízda trněného. Komoni bujnému, jenž se pustou žene, zřídka kdy připnete uzdy a třemene. A tak i cigánu příroda cos dala: k volnosti ho věčným poutem, k volnosti ho upoutala.