Balada letní (Jahelka Ivo)

D G D 1. Vzduch voněl senem, létem a sexem, A G D před svatým Jenem v kapličce smek' jsem, G D vzpomněl na Vénu z Prostřední Lhoty, C G A D co kvůli senu měl jen trampoty, Emi F#mi Hmi G koníčkem Venci bývaly děvy, Gmi D Emi A vdané, i s věnci, Marušky, Evy, Emi F#mi Hmi G dobýval těla jim tajným klíčem, Gmi D Emi A každá ho chtěla, zmámená chtíčem. D G F#mi Hmi G D A R: Jinak voní seno koním, jinak zamilovaným, D G F#mi Hmi G D G A fouká z polí, láska bolí, nevěř snům slibovaným. 2. Padala rosa, když Véna s Radkou přes pole prosa kráčeli zkratkou, znal Véna postup milostné lekce, dívenky podstup překonal lehce, jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly, do sena v louce v objetí klesli, už ruka vjíždí pod riflí slupku a pohyb hýždí natřásá kupku. R: 3. Frontální systém postoupil zníží, po nebi čistém mračna se blíží, Jeřábek děda viděl to oknem, dostal strach, běda, že seno mu zmokne, vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu, viděl už špatně a měl vadu sluchu, kabát do deště popad' ze židle, a v kůlně eště trakač a vidle. R: 4. Co se dál dělo, jaký byl vývoj: na těle tělo v seně jak příboj, a před tou kupkou bylo zřít dědu, s vidlema v rukou z toho nedělal vědu, i v dobrém bydle neztratil fortel, mihly se vidle a stvrdily ortel, pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem, když vidle hladce mu projely zadkem. R: D G D *: Zpíval jsem schválně na Vény počest, A G D jak originálně připravil o čest, Emi F#mi Hmi G nebývá zvykem o noci prvé, Gmi D Emi A D by chlap ztratil s křikem půl litru krve.