Balada o věčné lásce (Klíč)

Ami G Ami G Ami 1. Byl jest sličný rytíř z cínu, či snad lacknecht, mušketýr, G Ami G Ami na poličce v polostínu, barevný měl štít i knír, G C E Ami nad hlavou meč nehýbá se, není slyšet bitvy řev, G C E Ami tak tu stojí v plné kráse, chce být tvůj a chce prolít krev. Dmi C Dmi F C Dmi R: A co růže, která vadne v čínské váze opodál, F C Dmi C Dmi za okny už podzim chřadne, ona natruc voní dál, C F A Dmi kolik plátků ještě zbývá, zrcadlo má matný jas, C F A Dmi na sebe se růže dívá, chce být tvá a chce přelstít čas. 2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká, přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká, okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak, nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak". R: A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž, na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež, ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach, ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach. Gmi F Gmi Bb F Gmi *: A tak v prvním chvatu mládí klečíš lásce u nohou, Bb F Gmi F Gmi koho kdo tu vlastně svádí, slova nic už nezmohou, F Bb D Gmi jí je mdlo a dech se tají, a ty rudneš jako rak, F Bb D Gmi oba chcete být už v ráji, peklem tam cesta vede však. Cmi Bb Cmi Bb Cmi X: Končí téměř bezúhonně tahle věčná balada, Bb Cmi D# Bb Cmi končí pro nás, ne však pro ně, to vás jistě napadá, Bb D G C byl jest jeden sličný, inu, to už znáte, a tak dál, Bb D G Cmi a ten v něžném polostínu dívce prý růži na klín dal ...