O ránu (Poupata)

Když chvíle zbývá do rána a noc jak černá fontána se tiše prosypává pískem, pramen zvolna vysychá, každý do dne pospíchá a smích je možným východiskem. Úsvit struny rozezní jak tvary dámy obézní a nakrojí tak to ráno a noc, ta holka šedivá, smutně už se nedívá na cestu ránem prošlapanou. Na nebeském orloji zvoní nový den, ráno v bílém závoji se jeví jako sen. V hodinách písku ubývá, mraky pádí dál, nádražák si zazpívá, že se dobře nasnídal. Když nohy z chůze bolejí a do vyjetých kolejí teď padá první déšť, v srdcích zvolna doznívá jedna píseň bláznivá, ve které, moje milá, jseš. Na nebeském...