já ho znal (Country)

C F C F 1. Byl to nekonečnej den, kdy se z letních barev jen Emi F C ven oknem šedý všechno zdálo, Dmi G F C u krajnice postával, zbytečně by nemával Dmi F G rukou pár že je moc málo 2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech, ten jeho vůz my spravili až k ránu, proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek': doma nečekej slavobránu. Dmi G F C R: Já ho znal, vždycky stál na stejným fleku, F C Dmi G my měli stejnou štreku i cíle pro náklad, Dmi G F C záda hřál mu, když spal, motor přes deku, F C Dmi G svou asfaltovou řeku si chvíli nechal zdát. 3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun dva krajní vybíral si tóny, nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas, světlem se zdraví kamióny. R: 4. Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal a v polospánku přejížděl i čáru, proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt, brzda, a sáhnul po cigáru. R: