Kolotoč (Hana Hegerová)

Podobná kmenům v peřejích rozbila náruč veřejí a hrnula se bez ptaní na naše první setkání. S očima zvířat v amoku nás popadala za ruku a tvrdila nám, bůhvíproč, že celý svět je kolotoč, že celý svět je kolotoč. …Svět najednou byl kolotoč. Podobná velké opici skákala napříč ložnicí a někdy brala do pěstí mosazné příčky pelestí. A taky brala na váze, vždyť nepoznala nesnáze. Spíše než třeba hovězím lze tučnět tukem iluzí, lze tučnět tukem iluzí. …Tučněla tukem iluzí. A tak jsme jednou pro změnu změnili její doménu. Z ložnice všechno odnesla si k televizi do křesla. Brávala z vázy na krbu uvadlou růži do zubů. Jenomže namodralý svit nemoh tu kytku oživit, nemoh tu kytku oživit. …Mnohé už nešlo oživit. Ta její tloušťka enormní je věcí dávno zašlých dní. Dnes bledá je a vychrtlá, schoulená v koutech, kde je tma. Už neudrží ani květ, má katar z našich cigaret a pokroucená bolestí čeká jen ránu z milosti. …Už jenom ránu z milosti. Sedíme metr od sebe a to je dál než do nebe. Myslíme možná na totéž a šeptáme si marně: Kéž… Podobná kmenům v peřejích rozbije náruč veřejí a pohrne se bez ptaní na naše nové setkání, na naše nové setkání.