Rosa Coeli (FT Prim)

Hmi A Na celém světě není tolik ticha, G F#mi Hmi jako když sněží v Dolních Kounicích. A A probořenou střechou katedrály G F#mi Hmi snáší se k zemi bílý sníh. G A Slavík tam zpívá v létě celou noc F#mi Hmi a němá Luna na cimbálek hrá, Emi A stříbrný nástroj, který nemá strun G F#mi Hmi pod volným nebem v troskách kláštera. Ty holé zdi tu stojí po staletí, kde byla dlažba dávno roste pýr. Z přadena touhy panna odmotává a nad hlavou jí létá netopýr. Když odmotala všechnu hebkou přízi, složila ruce v klín a tajila dech. Na nebi zvolna zhasínají hvězdy a netopýr jí usnul ve vlasech. A co jsou staletí a co je vlastně věčnost, než vesmíru opuštěný kout. Ve studni času utopil se okov na dno té studny nelze dohlédnout.