Psanec (Komunální odpad)

Psanec Den za dnem svůj život v hlíně prokopávám ve svejch nablejskanejch snech vězeň v mým těle si přeje ať neuhnu ranám, stejně tvrdým jako pěst Čas, ten vrah, co si v klidu mý křížky sčítá, a mění ve vrásky Nejsem tím rváčem, tím vlkem - co kořistí zmítá - a už je míň lásky Za stolem u okna v domově pro staré - čekám na jiskru naděje Ty šachy co hraju, bez krále, pěšáky nezvedám - a dáma mě nechce Jako psanec - jako štvaná zvěř odcházím, už nechci hrát dál - figurky srážím dlaní jako dřív Nechte mě jít v tomhletom nebudu žít, až mý tělo upadne, nechte mě ležet na dlažbě, nechte mě jít,naposled svobodně snít, že bez dámy vyhrát smím, když na krále padá stín . . .