Píseň o gramofonu a pařížském dortu (Marien)

Nikdo nic nevidí, neslyší neříká, Jen starý gramofon pod oknem naříká Po desce stékají kapičky blues Jen dortík pařížský kazí ten vkus Mlsám si v pokoji kam tiše vchází noc Nikdo zas nepřišel a sladkostí mám dost Dvacet dva večerů, dvacet dva nocí Gramofon křupe dál bluesovou mocí R: Zní mi stále v uších Politá sladkou něžností s kousky neřesti Co se hned v ústech rozpustí Stín dvou nahých duší Kdyby tak prošel tam a zpět Lehounce prsty po zádech Na malou chvíli u mě byl Za oknem podzim dál do barev ubíhá Písnička poslední do ticha doznívá Ten starý gramofon co chtěl mi říct Nevidím, neslyším, neříkám nic... R: Zní mi stále v uších Politá sladkou něžností s kousky neřesti Co se hned v ústech rozpustí Stín dvou nahých duší Kdyby tak prošel tam a zpět Lehounce prsty po zádech Na malou chvíli u mě byl